Cíl naší prosincové výpravy jsme všichni matně znali – najít duhovou kešku na Hostýně. V pátek v podvečer jsme tedy společně vyrazili z Olomouce směr Hostýnské vrchy. Chatu jsme si rychle zabydleli a po polštářové bitvě o místa na spaní jsme se sešli u petrolejky nad deskovými a karetními hrami.

V sobotu jsme zadali souřadnice do GPSek a vydali se na cestu přes kopce, pole, pařezy a bláto. Úkol to byl nelehký, ale nakonec jsme se dopídili do cíle a pod vrchem Hostýna jsme po krátkém hledání našli naši první duhovou kešku.

Na vrcholu Hostýna jsme se všichni scukli nad kotlíkem a udělali si jídlo v podobě pořádného buřtguláše. Těžko říct, zda se jednalo o oběd či večeři. Když jsme se vydali na zpáteční cestu, už se stmívalo, takže nás všechny obtíže cesty v podobě kořenů a klouzavého bahna čekaly znova, ale s tím bonusem, že jsme ji absolvovali nyní za tmy.

Cestou jsme potkali i nástrahu v podobě čertů, kteří nám odnesli nejzlobivější členy. Ani čerti je nedokázali zvládnout, a tak nám byli brzy navráceni a všichni jsme se vrátili na chatu. Špinaví, zmrzlí, unavení a za tmy, ale s dobrou náladou Přesně tak se chodí z výletů.

A přesně tak jsme se i rozloučili v neděli v Olomouci na nádraží. Určitě se brzy sejdeme na další cestě za dobrodružstvím.